Míněno tím je, že běžně má článek zhruba kolem dvou tisíc znaků. Prostě, jinak řečeno, jednu normostranu normovaným písmem. A sem skutečně nejde nacpat stavbu webových stránek od a do zet, protože jen úvod o HTML by byl dobrý tak na tři delší kapitoly. Kde jsou pak ještě příkazy, párové a nepárové znaky a tak dále a tak dále. Prostě, už jen HTML má své specifikum. Rovněž na omezené místo pro web, který byste třeba chtěli, neumožní nacpat do něj tisícovku fotografií v té nejvyšší kvalitě. I to jsem již zažila, když si klient přál web jako rodinné album a do pěti giga hodlal nacpat všechny fotografie za dobu asi sto let.
Bohužel nepochopil, že do pěti giga to nedám, ani kdybych je zmáčkla na tu nejvyšší možnou míru. A k tomu ještě požadoval, aby si je kdokoli mohl stáhnout v té nejvyšší kvalitě, ve které je tam chtěl. Klient se nakonec naštval a odešel. Nevím, zda uspěl někde jinde. Možná tak s půlkou TB ano. Není na tom v podstatě nic k nepochopení. Stejně jako knihy, pytel s pískem, nebo voda má fotografie určitou velikost. Ta se ovšem nevyjádří v litrech ani v kilogramech, ale dejme tomu, že ano. Jedna má, řekněme kilo, nebo litr. A když máte sklad, do kterého vejde tisíc kilo, tak tam více nenacpete, ani kdybyste se snažili sebevíce.
Mohou pak přijít a musí přijít různé finty. Zvětšit sklad, nebo zmenšit kilo na menší váhu. Což v praxi znamená koupit si na fotky více giga prostoru, nebo je zmenšit, a to jak v rozměru, tak v rozlišení. Jenže je zde potřeba myslet na to, že příliš malá fotka nemá žádnou pořádnou kvalitu a je tudíž v podstatě k ničemu. Minimálně není dobrá ke stažení a k dalším úpravám. Problematika místa a jeho nedostatku je tak všude hodně podobná. Vy, kdo máte malé bytečky jako já jistě o tom víte své. Nacpat do takového kamrlíku křeslo, navíc se rovná tomu, že budete chodit po stropě a jíst venku před domem.
